České korunovační klenoty: co k nim patří a kde jsou

Svatováclavská koruna

Svatováclavská koruna je nejstarší a nejvýznamnější součástí sady korunovačních klenotů. Nechal ji zhotovit český král a římský císař Karel IV. jako korunu zasvěcenou svatému Václavovi — patronovi české země — a od té doby sloužila jako korunovační koruna českých králů. Zvláštností je, že koruna nepatřila jednotlivému panovníkovi, ale samotnému svatému Václavovi jako symbolickému majiteli, panovník ji tak při korunovaci pouze užíval.

Tvarem i výzdobou se koruna liší od jiných evropských panovnických korun — je zdobena zlatými liliemi a bohatě posázena drahými kameny a perlami. Historicky se s ní pojí i pověra, že ten, kdo si ji nasadí neprávem, zemře do roka.

Koruna dodnes slouží jako oficiální symbol české státnosti, přestože se od zániku monarchie přestala používat ke svému původnímu účelu. Její podoba se objevuje i v jiných souvislostech spojených s reprezentací státu, což jen potvrzuje, jak silně je s českou historií spjatá.

Koruna je zhotovená ze zlata a svou konstrukcí odpovídá gotickému pojetí panovnické insignie — skládá se ze čtyř velkých plátů spojených do uzavřeného tvaru, které nesou hlavní výzdobu, a nad nimi se klenou dva zdobené oblouky s křížkem na vrcholu. Tento tvar, kdy se koruna uzavírá obloukem nad hlavou panovníka, symbolizoval nadřazenost duchovní moci nad světskou a v době vzniku patřil k výjimečným prvkům korunovačního klenotu.

Žezlo a jablko

Vedle koruny patří k základní sadě korunovačních klenotů i žezlo a jablko, tedy dva další tradiční symboly panovnické moci. Žezlo v ruce panovníka symbolizovalo právo vládnout a soudit, jablko pak představovalo vládu nad zemí a jejím územím. Oba předměty vznikly později než samotná koruna a jsou zdobeny zlatnickou prací odpovídající své době vzniku.

Zlato jako materiál provázelo české korunovační insignie od počátku — souvislosti mezi zlatem a českou státností i historií jeho zpracování u nás popisujeme podrobněji v článku o zlatě v české historii.

Vedle žezla a jablka patřily k dobovým korunovačním insigniím i další doprovodné předměty, například korunovační plášť nebo meč užívaný při obřadu. Dnes se pod pojmem korunovační klenoty myslí především koruna, žezlo a jablko jako jádro sady, zbylé předměty se dochovaly v menší míře nebo se dochovaly jen některé z nich.

Žezlo je zdobené drobnými reliéfy a drahými kameny podobně jako koruna, jeho tvar odpovídá tradičnímu pojetí vladařského žezla jako protáhlé hole zakončené ozdobnou hlavicí. Jablko má naproti tomu kulovitý tvar rozdělený ozdobnými pásy a zakončený křížkem, což je motiv odkazující na panovníkovu odpovědnost vládnout v souladu s křesťanskými hodnotami tehdejší doby.

Kameny v koruně

Svatováclavskou korunu zdobí velké množství drahých kamenů a perel, mezi nimiž vynikají zejména safíry. Právě safíry patří k nejnápadnějším kamenům na koruně díky své velikosti a sytě modré barvě — jejich vlastnosti a to, čím se safír od jiných drahých kamenů liší, popisujeme v samostatném článku o safíru.

Kromě safírů koruna nese i další drahé a polodrahokamy a řadu perel, které dohromady tvoří bohatě zdobený povrch typický pro gotické korunovační klenoty. U některých kamenů se v průběhu doby odborně zpřesnilo jejich přesné určení, což je u historických šperků tohoto stáří běžné.

Bohaté osázení drahými kameny a perlami odpovídá dobovému pojetí korunovační koruny jako sakrálního předmětu, ne pouze reprezentativní ozdoby. Bohatá výzdoba zároveň odráží dovednosti tehdejších zlatníků, jejichž řemeslu se dodnes věnujeme v článku o historii šperkařství v Čechách — kombinace kamenů měla podtrhnout výjimečnost koruny zasvěcené patronovi země.

Nejnápadnějším kamenem na přední straně koruny je velký, výrazně modrý safír, který svou velikostí patří mezi pozoruhodné historické kameny vůbec. Vedle safírů koruna nese i kameny, které se dříve označovaly jako rubíny a až pozdější gemologický výzkum u části z nich prokázal, že jde o jinou, barevně podobnou odrůdu drahokamu — takové přehodnocení není u staletých klenotů ničím neobvyklým, protože metody přesného určení kamenů se v průběhu doby výrazně zpřesnily — podobný osud přehodnocení potkal i některé kameny jinde ve světě, jak popisujeme v článku o nejslavnějších diamantech.

Sedm klíčů

Korunovační klenoty jsou uloženy v Korunní komoře na Pražském hradě za mřížovými dveřmi se sedmi samostatnými zámky. Otevřít komoru lze jen tehdy, když se na místě sejde všech sedm držitelů klíčů zároveň — žádný z nich sám o sobě přístup nemá. Klíče drží nejvyšší ústavní a církevní představitelé státu, což má zabránit tomu, aby ke klenotům měla přístup jediná osoba nebo instituce.

Tento systém zavedený už v historii měl chránit klenoty před zneužitím i před rozhodnutím jednotlivce a v podstatě nezměněné podobě funguje dodnes.

Symbolika sedmi klíčů zároveň odráží širší princip dělené moci — žádná jednotlivá funkce, ať už hlava státu, církevní nebo zákonodárná, nemá ke klenotům samostatný přístup. Tento model je unikátní i v mezinárodním srovnání s jinými zeměmi, jejichž korunovační klenoty bývají obvykle ve správě jediné instituce.

Klíče historicky drží nejvyšší ústavní a církevní představitelé — prezident republiky, předseda vlády, arcibiskup pražský, děkan metropolitní kapituly u svatého Víta, primátor hlavního města Prahy, předseda Poslanecké sněmovny a předseda Senátu. Rozložení mezi hlavu státu, výkonnou moc, obě komory parlamentu, církev i samosprávu hlavního města zajišťuje, že se v okruhu klíčníků potkávají zástupci odlišných, na sobě nezávislých institucí.

Kdy se korunovační klenoty vystavují

Veřejnosti se korunovační klenoty ukazují jen zcela výjimečně, u příležitosti významných státních událostí nebo výročí. Mimo tyto chvíle zůstávají uzavřené v Korunní komoře a nejsou běžně přístupné. Kopie koruny a dalších insignií je ale trvale k vidění v expozici na Pražském hradě, takže si návštěvník může udělat představu o podobě klenotů i mimo vzácné termíny vystavení originálů.

Protože se o mimořádném zpřístupnění rozhoduje na nejvyšší úrovni a s dostatečným předstihem, konkrétní termín, podmínky ani rozsah prohlídky nejde předem paušálně popsat — vždy je potřeba sledovat aktuální oficiální informace v období, kdy se o vystavení uvažuje.

Právě vzácnost příležitosti k vystavení přispívá k tomu, jak silně korunovační klenoty vnímá veřejnost i odborná obec. Na rozdíl od sbírek, které jsou přístupné trvale, se ke skutečnému originálu Svatováclavské koruny dostane jen málokdo, a proto zůstává obklopená respektem srovnatelným spíš s náboženskou relikvií než s běžným muzejním exponátem.

I proto se sledování oficiálních zpráv o případném zpřístupnění vyplatí spíš dlouhodobě než nárazově — mimořádné vystavení bývá ohlašováno s předstihem a informace k němu zveřejňují instituce spravující Pražský hrad, ne komerční zdroje, které by mohly termín zkreslit.

Omezená dostupnost originálu má i praktický důvod — časté vystavování by kladlo vyšší nároky na ochranu proti poškození, krádeži i vlivu prostředí, kterému je stoletý zlatnický artefakt vystaven jinak než při uložení v zabezpečené komoře. Kombinace bezpečnostních, konzervátorských a symbolických důvodů tak dělá z každého zpřístupnění mimořádnou událost, o které se rozhoduje s velkou obezřetností.