Laboratorní diamanty: stejný kámen za zlomek ceny

Proč se o laboratorních diamantech mluví čím dál víc

Ještě před pár lety byly laboratorní diamanty na trhu spíš okrajovou záležitostí, dnes tvoří významnou a rychle rostoucí část nabídky v segmentu zásnubních šperků. Důvodem je kombinace zlepšující se technologie výroby, klesajících nákladů a rostoucí informovanosti kupujících o tom, že jde o chemicky totožný materiál jako přírodní diamant, ne o levnou náhražku srovnatelnou s kubickou zirkonií nebo moissanitem. Roste i nabídka certifikovaných šperků, kde je typ diamantu jasně uvedený už v popisu produktu, což usnadňuje srovnání ceny mezi oběma variantami u stejné velikosti a kvality kamene.

Jak laboratorní diamanty vznikají

Laboratorní diamanty se vyrábí dvěma hlavními metodami. První, HPHT, napodobuje podmínky vysokého tlaku a vysoké teploty, za jakých vzniká diamant hluboko v zemském plášti — malý diamantový zárodek se vystaví extrémnímu tlaku a teplu, při kterých se na něj postupně nabaluje uhlík. Druhá metoda, CVD, pracuje jinak: v komoře s uhlíkatým plynem se atomy uhlíku postupně usazují na tenké destičce diamantového zárodku, vrstvu po vrstvě, dokud nevznikne celý krystal.

Obě metody trvají řádově týdny až měsíce, na rozdíl od přírodního vzniku diamantu, který probíhá miliony let hluboko pod zemským povrchem. Metoda CVD navíc umožňuje poměrně přesně řídit čistotu výsledného kamene, protože růst probíhá pomalu a kontrolovaně, vrstvu po vrstvě, což je jeden z důvodů, proč se u laboratorních diamantů daří dosahovat vysoké čistoty konzistentněji než u přírodních.

Chemicky totožný materiál

Výsledný laboratorní diamant má naprosto stejnou krystalovou strukturu, tvrdost, tepelnou vodivost i optické vlastnosti jako diamant vytěžený z horniny. Neexistuje způsob, jak by laik nebo dokonce běžný klenotník rozeznal jeden od druhého pouhým okem nebo lupou — rozdíl odhalí až specializované laboratorní vybavení zkoumající nepatrné stopové znaky vzniku.

Právě proto je klíčové, aby byl původ diamantu vždy jasně deklarovaný již při prodeji, ne aby ho zjišťoval až kupující dodatečně. Oba typy diamantu se hodnotí podle stejné čtveřice kritérií, na kterou je obor zvyklý desítky let — barva, čistota, brus a hmotnost v karátech, souhrnně nazývaná čtyři „C“ podle anglických termínů. Tvrdost obou typů je stejná, hodnota 10 na Mohsově stupnici, takže i odolnost proti poškrábání v běžném nošení je zcela srovnatelná.

Certifikace

Uznávané gemologické laboratoře vydávají pro laboratorní diamanty samostatný typ certifikátu, který přímo uvádí, že jde o kámen laboratorního původu, spolu s hodnocením barvy, čistoty a brusu stejně jako u přírodních diamantů. Certifikát bývá navíc často vyleptaný mikroskopickým označením přímo na rondistu kamene, aby byl původ ověřitelný i zpětně, pokud se kámen oddělí od dokumentace. Takové označení je čitelné jen pod velkým zvětšením, takže běžnému pozorovateli ani nošení kamene nijak neubírá na vzhledu.

Při koupi diamantového šperku, ať už do zásnubního prstenu nebo jiného kusu, je certifikát od nezávislé laboratoře základní ochranou kupujícího bez ohledu na to, pro který typ diamantu se rozhodne.

Cena a její vývoj

Laboratorní diamanty se prodávají za nižší cenu než srovnatelné přírodní kameny, protože jejich výroba není omezená geologickou vzácností a s rozvojem technologie a rostoucí produkcí ceny dlouhodobě klesají. To umožňuje kupujícím pořídit větší nebo čistší kámen za stejný rozpočet, jaký by u přírodního diamantu stačil jen na menší nebo méně kvalitní kus.

Tento cenový trend je zároveň důvodem, proč laboratorní diamant nedrží investiční hodnotu tak jako přírodní kámen — jeho dostupnost se v čase zvyšuje, zatímco množství vytěžitelných přírodních diamantů je konečné. Kdo kupuje diamant do zásnubního prstenu primárně jako symbol vztahu, ne jako investici, bere tento rozdíl v hodnotě spíš jako vedlejší informaci než rozhodující faktor — podobně jako by neřešil investiční hodnotu barevného kamene, třeba rubínu, kdyby ho kupoval ze stejného důvodu.

Rozdíl v dostupnosti velikostí

U velkých diamantů, řádově nad jeden karát, bývá cenový rozdíl mezi laboratorním a přírodním kamenem obzvlášť výrazný, protože přírodní diamanty této velikosti jsou v přírodě vzácnější a jejich cena roste s velikostí nelineárně — velký kámen stojí nepoměrně víc než dva menší se stejnou celkovou hmotností. U laboratorních diamantů tento efekt tak silně neplatí, protože jejich dostupnost velké kameny neomezuje stejným způsobem jako geologická vzácnost u přírodního materiálu.

Kdy zvolit přírodní diamant

Přírodní diamant má smysl zvolit tam, kde je důležitá jeho geologická vzácnost, dlouhá historie vzniku trvající miliony let, nebo tradiční vnímání kamene jako uchovatele hodnoty v čase. Pro mnoho kupujících hraje roli i symbolický rozměr — diamant vzniklý přírodním procesem hluboko v zemi, ne v laboratorní komoře.

Naopak pro kupující, kteří chtějí maximální velikost a čistotu za daný rozpočet, nebo kladou důraz na nižší environmentální dopad těžby, je laboratorní diamant racionální volbou bez kompromisu v kvalitě samotného kamene. Obě varianty se dnes běžně nabízejí vedle sebe i u stejného modelu prstenu, podobně jako různé barevné kameny do zásnubního prstenu, takže výběr je čistě na preferenci kupujícího, ne na dostupnosti jedné z variant.

Jak se ověřuje, který typ diamant je

Kromě certifikátu s mikroskopickým označením na rondistu existují i specializované přístroje, které dokážou odlišit laboratorní diamant od přírodního podle nepatrných rozdílů ve struktuře krystalu, jež vznikají odlišnou rychlostí a podmínkami růstu. Tyto přístroje používají hlavně gemologické laboratoře a větší klenotnictví, běžný spotřebitel se na ně spoléhat nemůže — na rozdíl od jednoduššího odlišení diamantu od levné imitace typu kubické zirkonie, kterou prozradí i obyčejný diamantový tester.

Právě proto je při koupi diamantu, ať už laboratorního nebo přírodního, klíčové kupovat u prodejce, který poskytuje nezávislý certifikát od uznávané laboratoře. Bez něj se kupující musí spolehnout jen na tvrzení prodejce, což u tak cenově citlivé komodity není dostatečná jistota.

Péče o diamantový šperk

Tvrdost 10 na Mohsově stupnici znamená, že diamant, ať už laboratorní nebo přírodní, prakticky nelze poškrábat žádným jiným běžně dostupným materiálem. Přesto může ztratit lesk usazeným mastnotou z pokožky nebo kosmetiky, proto se doporučuje pravidelné čištění vlažnou vodou se saponátem a měkkým kartáčkem, případně ultrazvuková čistička, kterou diamant díky své tvrdosti a odolnosti bez obav snese.