Bílé zlato: z čeho je a proč se rhodiuje
Bílé zlato není samostatný kov, ale slitina žlutého zlata s bílými příměsemi, kterou navíc obvykle pokrývá tenká vrstva rhodia. Právě tahle vrstva časem mizí a šperk pod ní prosvítá do nažloutlé barvy. V článku vysvětlujeme, z čeho se bílé zlato skládá, proč se rhodiuje, jak povrch obnovit a jak si stojí ve srovnání s platinou.
6 min čtení
Slitina a rhodiování — jak bílé zlato vzniká
Zlato je ve své čisté podobě žluté, takže bílá barva vzniká až přidáním dalších kovů do slitiny. Nejčastěji se používá palladium, v minulosti hojně i nikl, případně kombinace se stříbrem nebo zinkem. Takto vzniklá slitina má sama o sobě spíš šedavě nažloutlý tón, ne čistě bílou barvu, kterou znáte z výlohy.
Aby prsteny z bílého zlata vypadaly opravdu bíle a lesklo se jim jako platina, pokrývá se povrch tenkou vrstvou rhodia — kovu z platinové skupiny, který je tvrdý, odolný a má výrazně studený bílý lesk. Tahle vrstva je ale jen mikroskopicky tenká, měří se v setinách milimetru, a to je klíč k pochopení, proč se časem opotřebovává.
Rhodiování se dělá elektrolyticky — šperk se ponoří do lázně obsahující rhodium a průchodem proudu se kov usadí na povrchu v rovnoměrné vrstvě. Tento proces se používá i u jiných šperků, kde se žádá vysoký lesk a odolnost povrchu, ale u bílého zlata je téměř samozřejmostí, protože bez něj by výsledná barva neodpovídala očekávání zákazníka.
Proč bílé zlato postupem času žloutne
Rhodiová vrstva se každodenním nošením otírá — dotykem, oblečením, mytím rukou i běžnou manipulací. Jakmile se ztenčí natolik, že jí začne prosvítat základní slitina, šperk začne opticky žloutnout nebo dostane šedavý nádech. Nejde o vadu materiálu, ale o přirozené opotřebení povrchové úpravy, se kterým se počítá u každého rhodiovaného šperku.
Rychlost, jakou k tomu dojde, závisí na intenzitě nošení a na tom, čemu je šperk vystavený. Prsten nošený denně na pracovní ruce ztrácí vrstvu rychleji než náušnice, které se dotýkají jen vlasů a pokožky ušního lalůčku.
Roli hraje i kontakt s chemikáliemi — čisticí prostředky, chlorovaná voda v bazénu nebo přímý kontakt s parfémem rhodiovou vrstvu narušují rychleji než samotné mechanické tření. Proto se u šperků, které chcete udržet v původním stavu co nejdéle, vyplatí je před podobnými činnostmi raději sundat, i když jde jen o krátkodobé riziko.
Obnova povrchu u zlatníka
Vyžloutlý nebo zešedlý šperk se dá vrátit do původního stavu opětovným rhodiováním. Zlatník nejprve povrch přeleští, aby odstranil drobné škrábance a nerovnosti, a teprve poté nanese novou vrstvu rhodia elektrolytickým pokovením. Výsledek vypadá jako nový šperk, protože se v podstatě obnovuje ta samá povrchová úprava, jakou měl kus při koupi.
Interval, kdy se rhodiování vyplatí opakovat, se liší kus od kusu a záleží na míře opotřebení, ne na pevně daném čase. Řešení je stejné jak u prstenů, tak u náušnic z bílého zlata — obě kategorie šperků rhodiovaný povrch mívají a obě ho lze stejným způsobem obnovit.
Před samotným rhodiováním zlatník obvykle šperk zkontroluje i po mechanické stránce — případné uvolněné kamínky nebo drobné deformace se opraví ještě před nanesením nové vrstvy, protože pozdější zásah by ji mohl znovu poškodit. Kombinace opravy a rhodiování se tak často řeší v jednom kroku, ne odděleně.
Alergie na příměsi v bílém zlatě
Starší slitiny bílého zlata běžně obsahovaly nikl, který patří mezi nejčastější kontaktní alergeny. U citlivé pokožky mohl způsobovat zarudnutí, svědění nebo vyrážku v místě delšího kontaktu se šperkem. Dnes se ve šperkařství čím dál víc prosazují slitiny s palladiem místo niklu, které jsou k pokožce šetrnější a alergické reakce nezpůsobují ve stejné míře.
Pokud máte na kov citlivou pokožku, vyplatí se u prodejce zeptat, jakou příměs konkrétní kus bílého zlata obsahuje. U alergiků navíc navíc pomáhá i to, že rhodiová vrstva sama o sobě tvoří bariéru mezi pokožkou a slitinou pod ní — dokud je neporušená, kontakt s alergenní příměsí je omezený.
Jakmile se ale vrstva rhodia otěrem ztenčí, může se u citlivých jedinců projevit podráždění právě v místě, kde šperk dlouhodobě přiléhá k pokožce, například pod snubním prstenem. V takovém případě je namístě šperk znovu nechat rhodiovat, případně zvážit materiál, který nikl vůbec neobsahuje.
Srovnání s platinou
Platina je oproti bílému zlatu bíle zbarvená v celém svém objemu, takže ji není nutné rhodiovat a její barva se otěrem nemění. Je ale výrazně těžší, což je na prstenu i náramku znát, a zpracovává se hůř, protože má vyšší teplotu tání a je odolnější vůči opracování. Tyto vlastnosti se promítají i do vyšší ceny hotového šperku ve srovnání se stejně těžkým kusem z bílého zlata.
Bílé zlato zůstává oblíbenou volbou tam, kde má hrát roli spíš vzhled a nižší hmotnost, zatímco platina se volí tam, kde je prioritou dlouhodobá stálost barvy bez nutnosti pravidelné údržby rhodiováním. Obě varianty se běžně nabízí i jako snubní a zásnubní prsteny, kde je volba materiálu často spíš otázkou osobní preference — podrobné srovnání jednotlivých kovů pomůže rozhodnout se snáz.
Při rozhodování mezi oběma kovy hraje roli i to, jak často jste ochotní šperk nosit ke zlatníkovi na údržbu. Platina svou bílou barvu drží prakticky bez zásahu po celou dobu životnosti šperku, zatímco u bílého zlata se s občasným rhodiováním počítá jako s běžnou součástí vlastnictví, podobně jako se počítá s výměnou baterie v hodinkách.
Časté otázky
Proč bílé zlato po čase žloutne?
Povrch bílého zlata pokrývá tenká vrstva rhodia, která dává šperku studený bílý lesk. Nošením se tato vrstva otírá, a jakmile se ztenčí, prosvítá pod ní nažloutlá barva základní slitiny.
Jak často se musí bílé zlato rhodiovat?
Interval závisí na míře opotřebení, ne na pevně daném čase — prsten nošený denně ztrácí vrstvu rychleji než náušnice. Obnova se dělá podle viditelného stavu povrchu, ne podle kalendáře.
Obsahuje bílé zlato nikl?
Starší slitiny nikl běžně obsahovaly, dnes se čím dál častěji používá palladium jako alternativa šetrnější k pokožce. Konkrétní složení je vhodné si u prodejce ověřit, zvlášť při známé alergii.
Je bílé zlato stejně bílé jako platina?
Ne přirozeně. Bílé zlato dostává bílý lesk až povrchovou vrstvou rhodia, zatímco platina je bíle zbarvená v celém objemu a barvu si drží bez povrchové úpravy.
Dá se bílé zlato po letech nošení opravit?
Ano, zlatník povrch přeleští a nanese novou vrstvu rhodia, čímž se šperk vrátí do stavu podobného původnímu.
Vyplatí se bílé zlato, nebo rovnou platina?
Záleží na prioritě — bílé zlato je lehčí a levnější, ale vyžaduje občasné rhodiování. Platina barvu nemění, je ale těžší a dražší při stejné velikosti šperku.
Čtěte dál
Žluté a růžové zlato: čím se liší a komu sluší
Žluté a růžové zlato vychází ze stejného základu, liší se ale poměrem příměsí, které slitině dávají jinou barvu. Zatímco žluté zlato je klasika, ktero
6 min čtení
Stříbro 925: co znamená sterling a proč černá
Stříbro 925, známé také jako sterling, je nejběžnější slitina používaná na stříbrné šperky. Číslo v označení udává ryzost, tedy podíl čistého stříbra
6 min čtení
Šperky z chirurgické oceli: pro koho se hodí
Šperky z chirurgické oceli se v posledních letech objevují čím dál častěji vedle klasického zlata a stříbra. Jde o odolný, cenově dostupný materiál, k
6 min čtení