Rhodiování: co to je a jak často se opakuje

Proč se rhodiuje

Rhodium je kov z platinové skupiny, který se na povrch šperku nanese elektrochemicky v tenké, zrcadlově lesklé vrstvě. U bílého zlata řeší rhodiování to, že samotná slitina bílého zlata má nazelenalý nebo nažloutlý nádech, protože zlato je ve své podstatě žluté a bílá barva se dosahuje přimícháním jiných kovů, jako je paladium nebo nikl. Rhodiová vrstva dodá povrchu studený, čistě bílý lesk, který si slitina sama o sobě nedrží.

U stříbra má rhodiování jinou funkci – nejde o barvu, ale o ochranu proti tmavnutí. Stříbro na vzduchu postupně reaguje se sírovými sloučeninami a oxiduje, rhodiová vrstva mezi kov a vzduch vloží bariéru, která reakci zpomalí. Samotné rhodium je navíc tvrdší než bílé zlato nebo stříbro, takže povrch chrání i před drobným poškrábáním, které by jinak matnilo lesk. Víc o samotné slitině bílého zlata a o tom, jak vzniká, najdete v textu o bílém zlatě.

Rhodiování se občas zaměňuje s pozlacením, které funguje na stejném galvanickém principu, ale nanáší vrstvu zlata místo rhodia – používá se tam, kde je cílem teplý žlutý odstín, ne studený bílý lesk.

Jak proces probíhá

Samotné rhodiování je elektrochemický proces zvaný galvanické pokovování. Šperk se nejdřív důkladně odmastí a vyleští, protože jakákoli nečistota nebo nerovnost na povrchu by se pod tenkou vrstvou rhodia jen zvýraznila. Následně se šperk ponoří do lázně obsahující sloučeniny rhodia a připojí se na elektrický obvod – průchodem proudu se atomy rhodia z lázně postupně usazují na povrchu kovu v rovnoměrné, velmi tenké vrstvě.

Po vytažení z lázně se šperk opláchne, osuší a zkontroluje se rovnoměrnost a lesk nové vrstvy. Celý proces u jednoho menšího šperku, jako je prsten nebo náušnice, obvykle zabere řádově desítky minut čistého strojového času, k tomu je ale potřeba připočítat přípravu povrchu a případné opravy, které mohou trvat déle podle stavu konkrétního kusu.

Jak dlouho vydrží

Životnost rhodiové vrstvy se výrazně liší podle toho, jak často se šperk nosí a čemu je vystavený. Prsteny, které se nosí denně a přicházejí do kontaktu s vodou, mýdlem a běžnou manipulací rukou, ztrácí vrstvu nejrychleji – u nich se rhodiování obvykle obnovuje v řádu měsíců až necelých dvou let. Náušnice a přívěsky, které nejsou tolik namáhané otěrem, vydrží s viditelně lesklým povrchem podstatně déle.

Signálem, že je čas na obnovu, bývá nažloutlý nebo matnější nádech v místech největšího otěru – typicky na vnitřní straně prstenu nebo na hranách, kde se šperk nejvíc dotýká předmětů a pokožky.

Cena

Konkrétní částku za rhodiování nelze paušalizovat, protože závisí na velikosti šperku, ploše, kterou je potřeba pokovit, a na tom, jestli povrch před samotným nanesením vrstvy potřebuje přeleštit nebo opravit drobné škrábance. U kamenů se navíc musí dávat pozor, aby se lázeň nedostala do lůžka nebo pod kámen. Nejpřesnější odhad dá vždy konkrétní zlatnictví po prohlédnutí šperku – cena za jeden prsten a za náhrdelník s víc pohyblivými díly se běžně liší.

Do celkové ceny se obvykle počítá i čas dílny – proces zahrnuje odmaštění a přípravu povrchu, samotné galvanické pokovení a závěrečnou kontrolu rovnoměrnosti vrstvy. U prstenů s víc kameny nebo složitější rytinou trvá příprava déle, protože je potřeba chránit citlivá místa před lázní, což se v ceně obvykle promítá.

Kde to udělají

Rhodiování provádí zlatnické dílny s příslušným vybavením pro galvanické pokovování – najdete je typicky přímo u zlatnictví, která nabízí i opravy a úpravy šperků. Přehled zlatnictví podle lokality nabízí mapa zlatnictví, kde se dá vyhledat provozovna v okolí, která tuhle službu poskytuje. Před návštěvou je praktické se telefonicky nebo osobně předem zeptat, jestli dílna rhodiuje na počkání, nebo je potřeba šperk nechat delší dobu.

Řada zlatnictví umí zároveň posoudit, jestli povrch šperku před samotným rhodiováním potřebuje ještě přeleštit nebo drobně opravit – například vyhladit škrábance, které by se jinak pod novou vrstvou pořád prosvítaly. Vyplatí se proto brát rhodiování jako součást širší údržby šperku, ne jako izolovaný jednorázový úkon, a najít si dílnu, ke které se dá v okolí vracet pravidelně.

Co vrstvu ničí

Rhodiová vrstva je extrémně tenká, řádově v mikrometrech, takže i drobné mechanické namáhání ji postupně opotřebí. Nejvíc jí škodí:

• Abrazivní kontakt – tření o jiné šperky, textilie, klávesnici nebo nářadí.
• Chemikálie – čisticí prostředky, chlorovaná voda, parfémy a některé kosmetické přípravky aplikované přímo na šperk.
• Časté sundávání a nasazování – opakované protahování přes klouby prstu vrstvu obrušuje rychleji než nepřetržité nošení.
• Ultrazvukové a agresivní čištění doma – domácí čisticí prostředky na stříbro mohou tenkou vrstvu narušit rychleji než šetrné otření hadříkem.

Prstenu, který se sundává jen výjimečně a je vystavený běžné manipulaci rukou, vrstva vydrží déle než prstenu, který se každý den sundává kvůli sportu nebo manuální práci.