Co šperkům nejvíc škodí: sedm věcí z běžného dne

Parfém a kosmetika

Parfémy, laky na vlasy a některé krémy obsahují alkohol a další chemické látky, které při přímém kontaktu s kovem časem narušují jeho povrch a u pozlacených nebo postříbřených šperků mohou vrchní vrstvu doslova rozpouštět. Nejjednodušší prevence je jednoduché pořadí úkonů — nejdřív hotová kosmetika a parfém, teprve pak nasazení šperků, ne naopak.

Zvlášť citlivé jsou na kosmetiku kameny s pórovitým povrchem, jako je tyrkys nebo perla, které chemické látky snadněji nasákávají a postupně ztrácejí barvu i lesk. U šperků z tvrdších materiálů je riziko menší, přesto se vyplatí dodržovat stejné pořadí u všech kusů — pokud přece jen dojde ke kontaktu, pomůže šperk co nejdřív očistit postupem popsaným v článku jak vyčistit zlato.

Podobně opatrně je dobré zacházet i s deodoranty ve spreji — nanáší se stejně jako parfém, tedy nejdřív na kůži, a šperky se nasazují až po jejich zaschnutí, ne do vlhkého spreje.

Konkrétní projev bývá nenápadný — pozlacený prsten po pár měsících pravidelného kontaktu s parfémem začne na hraně dříku prosvítat do jiné barvy, protože se tenká vrstva zlata místně setřela chemickou cestou rychleji než mechanickým otěrem. U tyrkysu se stejný proces projeví jako mapa drobných tmavších skvrn, kde kámen nasákl kosmetiku hlouběji než jinde.

Chlor a mořská voda

Chlorovaná voda v bazénu obsahuje sloučeniny, které mohou u některých slitin zlata narušit strukturu kovu na mikroskopické úrovni, a při opakovaném vystavení tak zeslabit spoje a jemné části šperku, jako jsou články řetízku nebo drapáky u kamenů. Mořská voda má zase vysoký obsah soli, která u stříbra i u pokovených šperků urychluje korozi a tmavnutí.

Bezpečnější je šperky před koupáním sundat a nechat na bezpečném místě, ne je nosit s sebou do vody v domnění, že krátký pobyt neuškodí — právě opakované krátké kontakty se sčítají a projeví se až s odstupem času.

Po každém kontaktu se slanou nebo chlorovanou vodou pomáhá šperk co nejdřív opláchnout čistou sladkou vodou a osušit — zbytky chloru nebo soli na povrchu totiž škodí dál i po vysušení, dokud se skutečně nespláchnou.

Bazénová voda navíc obsahuje i další chemikálie na úpravu pH, které se v kombinaci s chlorem chovají podobně agresivně vůči povrchu kovu jako samotný chlor.

Sport a zahrada

Fyzická aktivita představuje pro šperky dvojí riziko: mechanické poškození nárazem o tvrdý povrch a ztrátu, když prsten nebo náramek sklouzne z zpoceného nebo zúženého prstu či zápěstí. U práce na zahradě přistupuje ještě riziko zachycení prstenu o větev, drát nebo nářadí, což může způsobit i vážné poranění prstu, ne jen poškození šperku samotného.

Před sportem nebo prací na zahradě je proto rozumnější prsteny a náramky sundat a uložit na bezpečné místo, i když jde jen o krátkou aktivitu — právě krátké a nepromyšlené sundání „jen na chvíli“ bývá nejčastější příčinou ztráty šperku doma i venku.

Riziko roste i u týmových sportů s fyzickým kontaktem, kde zachycení prstenu o dres nebo výbavu spoluhráče dokáže napáchat víc škody, než by čekal kdokoliv, kdo aktivitu bere jako běžnou rekreační zábavu.

Konkrétním důsledkem bývá ohnutý drapák po nárazu míčem nebo činkou, který kámen v lůžku dál nedrží pevně a časem ho pustí úplně, nebo prasklý dřík prstenu po úderu o tyč či nářadí, kde je kov v místě nárazu už tenčí opotřebením. U zahradničení navíc hrozí, že se ztracený prsten dostane přímo do kompostu nebo hlíny, odkud se prakticky nedá najít zpátky.

Úklidová chemie

Čisticí prostředky na domácnost, hlavně ty s bělicími nebo amoniakovými složkami, patří k nejagresivnějším látkám, se kterými se šperk v běžném životě může setkat. Dokážou narušit povrch kovu i leptat některé kameny, u perel a měkčích kamenů může kontakt způsobit trvalé poškození během pár vteřin. Před úklidem je proto vhodné sundat všechny šperky, ne jen ty, u kterých je riziko na první pohled zjevné.

Gumové rukavice použité při úklidu navíc nechrání šperk pod nimi — chemikálie se dostanou dovnitř rukavice stejně jako na holou kůži, takže sundání zůstává jedinou spolehlivou ochranou.

Riziko nekončí u tekutých prostředků — i prášky a pasty na drhnutí obsahují abrazivní částice, které dokážou poškrábat měkčí kovy podobně jako chemické leptání u tekutých čističů. Bezpečnější je při úklidu nemít na rukou vůbec žádné šperky.

Konkrétní následek u zlata bývá matný, nažloutlý povrch, který vznikl jemným chemickým leptáním povrchové vrstvy — na rozdíl od běžného zašpinění ho neodstraní obyčejné čištění, protože kov už je fyzicky narušený. U perel bělicí prostředek dokáže během pár vteřin rozleptat vrchní perleťovou vrstvu, takže kámen ztratí lesk nevratně a žádné následné čištění to už nevrátí zpět.

Spaní a sprchování

Spaní se šperky zvyšuje riziko zachycení řetízku nebo náušnice o povlečení, což může vést k ohnutí, přetržení nebo dokonce poranění, pokud se náušnice zamotá a strhne během spánku. Sprchování zase kombinuje horkou vodu, mýdlo a šampon, které společně narušují povrch kovu podobně jako úklidová chemie, jen v menší koncentraci.

Pravidelné sundávání šperků před spaním a sprchováním se může zpočátku zdát jako zbytečný krok navíc, z dlouhodobého pohledu ale výrazně prodlouží životnost kovu i kamenů. Kdo hledá informace i o tom, jak se šperky chovají přímo ve vodě, najde podrobnosti v článku šperky a voda.

U dětí a dospívajících, kteří teprve nosí první šperky — často náušnice —, je zvlášť důležité naučit se tenhle režim od začátku — pravidelné sundávání před spaním a sportem se pak stává automatickým návykem na celý život, stejně jako pravidla popsaná v článku o čištění náušnic a péči o čerstvě propíchnuté uši.