Perly: sladkovodní, mořské a kultivované

Perla jako jediný organický drahokam

Na rozdíl od většiny kamenů v klenotnictví, které vznikají krystalizací minerálů v hornině, je perla produktem živého organismu a řadí se proto mezi organické drahokamy spolu s jantarem nebo korálem. Tento původ má praktický důsledek — perla nemá pevnou krystalovou strukturu jako diamant nebo korund, a proto se k ní musí přistupovat jinak i při hodnocení kvality, kde nehraje roli tvrdost, ale hlavně lesk a pravidelnost povrchu. Organický původ znamená i to, že perla časem stárne a mění se — s roky může mírně žloutnout nebo ztrácet lesk, pokud se o ni nepečuje, na rozdíl od minerálních drahokamů, které jsou v tomto ohledu prakticky neměnné — byť některé, jako křehký smaragd, vyžadují téměř stejně opatrné zacházení.

Jak perla vzniká

Perla vzniká jako obranná reakce mlže na cizí těleso, které se dostane mezi jeho plášť a schránku. Mlž okolo tohoto tělíska postupně vrství perleť — stejnou látku, kterou zevnitř pokrývá vlastní ulitu. Vrstva po vrstvě tak během měsíců až let vznikne kulovitý nebo nepravidelný útvar, jehož charakteristický lesk pochází právě z mnoha tenkých vrstev perleti lámajících světlo.

V přírodě je tento proces náhodný a vzácný, proto jsou čistě přírodní perly bez jakéhokoli lidského zásahu na trhu extrémně vzácné a drahé. Barva perleti, a tedy i výsledné perly, závisí na druhu mlže a na složení vody, ve které žije — proto se odstín perel liší i mezi jednotlivými chovnými oblastmi téhož druhu, a dokonce i mezi jednotlivými mlži chovanými ve stejné oblasti.

Kultivované versus přírodní perly

Naprostá většina perel prodávaných dnes je kultivovaná — člověk mlži zavede malé jádro nebo kousek tkáně, který proces tvorby perly nastartuje, a mlž pak stejným způsobem jako v přírodě obalí toto jádro vrstvami perleti. Výsledná perla je materiálově totožná s přírodní, jen vznik nebyl ponechán náhodě. Kultivace umožnila zpřístupnit perly širokému trhu, zatímco dřív byly výsadou majetných.

Přírodní perla, tedy vzniklá zcela bez lidského zásahu, je dnes na trhu raritou a její cena se řídí spíš sběratelskou hodnotou než běžnými parametry kvality. Odlišit přírodní perlu od kultivované dokáže spolehlivě jen rentgenové vyšetření vnitřní struktury v gemologické laboratoři, protože navenek jsou obě prakticky nerozeznatelné.

Lesk a tvar jako hlavní ukazatele kvality

Kvalitu perly určuje především lesk, odborně nazývaný luster — schopnost povrchu odrážet a zároveň propouštět světlo tak, aby vznikl hloubkový, zrcadlový efekt. Perla s vysokým leskem má ostré, jasné odrazy, zatímco matná nebo křídová perla působí ploše a jednorozměrně. Druhým klíčovým faktorem je pravidelnost tvaru — dokonale kulaté perly jsou vzácnější a dražší než oválné, kapkovité nebo nepravidelně barokní tvary, které jsou ale zase cenově dostupnější a v poslední době oblíbené pro svůj přirozený vzhled.

Velikost hraje roli až na třetím místě a u perlových náhrdelníků se často kombinuje s barvou a odstínem, který se u perel pohybuje od bílé přes krémovou až po růžové nebo stříbřité tóny.

Sladkovodní a mořské perly

Sladkovodní perly se pěstují ve sladkovodních mušlích, nejčastěji v Číně, a jeden mlž jich dokáže vyprodukovat i několik desítek najednou, protože se do jeho tkáně zavádí více zárodků současně. Díky tomu jsou sladkovodní perly cenově dostupnější a dnes tvoří většinu perel na trhu. Bývají o něco méně dokonale kulaté než mořské, ale kvalitní kusy se jim leskem vyrovnají.

Mořské perly se dělí na několik typů podle druhu mlže a oblasti chovu — akojské perly bývají menší a klasicky bílé, jihomořské a tahitské perly jsou větší, s výraznějším leskem a u tahitských i s charakteristickým tmavým, často stříbřito-zeleným odstínem. Mořské perly se pěstují jednotlivě, proces je náročnější a proto jsou dražší než sladkovodní.

Péče a jak poznat imitaci

Perla je organický materiál a je citlivější než minerální drahokamy — škodí jí parfémy, laky na vlasy a kosmetika, se kterými přijde do styku, i pot obsahující kyseliny. Doporučuje se nasazovat perlový šperk až jako poslední krok při oblékání a po sundání otřít měkkou látkou. Perlové náušnice nebo náhrdelník je dobré čas od času nechat zkontrolovat, zda nit nebo uchycení nejeví známky opotřebení.

Imitace se vyrábí obvykle ze skleněné nebo plastové kuličky potažené vrstvou napodobující perleť. Od pravé perly ji odliší nižší váha, dokonale hladký povrch bez jemných nerovností a takzvaný zubní test — pravá perla při jemném přejetí po zubech mírně drhne, imitace klouže úplně hladce. Jistotu ale dá jen odborné posouzení, ne domácí test sám o sobě. Kvalitní perlový náhrdelník od poctivého prodejce by měl mít uvedený i typ perly a případnou úpravu, podobně jako je to zvykem u jiných drahokamů.

Barvené a jinak upravené perly

Kromě přírodní palety odstínů se na trhu běžně objevují i perly barvené — nejčastěji do sytě černé, zlatavé nebo pastelových tónů, které se v přírodě u daného druhu mlže běžně nevyskytují. Barvení se provádí ponořením do barviva nebo ozářením a je to úprava, kterou by měl poctivý prodejce vždy uvést, podobně jako se to očekává u tepelně upravovaného ametystu nebo rubínu. Odhalit barvenou perlu pomůže pohled do vrtného otvoru, kde bývá barva nerovnoměrně soustředěná, na rozdíl od přirozeně zbarvené perly.

Někdy se setkáte i s takzvanými mabe perlami, které nerostou volně v měkkýši, ale přisedle na vnitřní straně schránky a mají proto jen polokulovitý tvar. Používají se hlavně do náušnic a přívěsků, kde jejich plochá strana zůstane skrytá v uchycení.